Ta dvě slůvka mívala magickou moc. Pamatujete? Blahem se při nich tetelily vdavekchtivé dívky a postarší matróny zapomínaly hlídat váhu i účet.
No a vidíte – kdyby je dnes použil hokynář ve francouzském městě Cesson-Sévigné, mohl by mít obstojné nepříjemnosti. Jak si může dovolit hodnotit věk dané dámy a co je mu do jejího stavu? Fuj, to mužské šovinistické prase!
Mondyjé, to snad ne
Rozdělování žen na slečny a paní (ve starší češtině na panny a paní) bývalo praktické. Muži chtiví seznámení hned věděli, na čem jsou. Ušetřili si čas i námahu.
Ženy to ovšem měly horší: z prostého označení pan se nic nedozvěděly (a prstýnek se dá stáhnout). Co s tím? Ve sladké Francii si vynalézavé dámy věděly rady.
Jako protějšek slova Mademoiselle (slečna) vymyslely pro svobodné muže výraz Mondamoiseau (švihák). Jenomže toto oslovení se neujalo, nikdo ho nepoužíval. Podobně dopadly stejné snahy v angličtině a němčině (jiné jazyky se snad do tak pošetilého pokusnictví ani nepouštěly).
Krásné moudré hlavičky proto věc vzaly za druhý konec. „Když my nemůžeme rozlišovat ženaté a svobodné muže, ať ani oni nemůžou rozlišovat vdané a svobodné ženy!“
Tato myšlenka sice nadchla feministky, ale ty zdaleka nezastupují většinu ženského pokolení. Mnohé dámy jsou totiž naopak rády, že svým titulem můžou hned při představení přítomné pány informovat o svém stavu. Vždyť slůvko slečna řečené tím správně laškovným tónem před tím správným mužem dokáže udělat divy!
Slovo paní má zase podle výzkumů sociologů jiné přednosti: u svých nositelek posiluje radost z manželství a rodičovství, pevnost rodinných vazeb a vědomí životního úspěchu. Leč pokrok nelze zastavit, lze ho jen případně zpětně litovat.
Ms.: něco mezi paní a slečnou
Některé ženské spolky v touze ve všem se vyrovnat mužům po 2. světové válce zahájily tažení proti dvojímu oslovování dam. V Německu kvůli tomu v roce 1972 ministerstvo vnitra zakázalo v oficiální korespondenci adresované ženám používat oslovení slečno (Fräulein) a nařídilo zaměnit ho za paní (Frau).
To se samozřejmě týkalo Německa západního, ve východním byly všechny ženy soudružky – Genossin. Aby ale bylo demokracii učiněno zadost, mohly Němky písemně požádat o navrácení oslovení Fräulein a bývalo jim vyhověno (pokud úřady nahlédly, že skutečně slečny jsou).
Za oceánem se této „zásadní“ otázce také nemohli vyhnout. Tam mají dokonce tři možnosti: Miss (slečna), Mrs. (paní) a Ms. (cosi neutrálního mezi tím, pro mnohé ženy ale obvyklé označení rozvedených).
Odborníci i laici se v USA s oslovováním žen opravdu vyřádili. Jen těch grantů, co se na zkoumání problému vyplácalo!
Kdosi přišel s teorií, že vlastně Mrs. neznamená vdanou paní, nýbrž pouze paní domu, další zase že Miss i Mrs. jsou pouze označení věku a se zadaností nemají nic společného, ještě jiný žádal uzákonění pouhých označení ona a on. Své k tomu samozřejmě řekly i vdovy, připojili se transvestité a transsexuálové.
Zásluhou toho dnes může být v USA každá žena či za ženu se považující osoba oslovována takovým titulem, jaký si sama vybere (obvykle se tak rovněž představuje, což českému uchu zní nezvykle – my bychom neřekli „Já jsem paní Nováková“).
Úřady pak zde i ve Velké Británii a Austrálii nejčastěji volí kompromisní neutrální Ms. (existuje také oblíbený ženský časopis Ms.).
Časopis Time k tomu nedávno ironicky podotkl, že dokladem velkého vítězství feministek není jen právo každé ženy vybrat si preferovaný titul, ale také je používat třeba všechny najednou.
Aby slečny nekously!
Tak daleko ještě ve Francii nejsou. Starosta města Cesson-Sévigné (16 000 obyvatel) Michel Bihan je však zřejmý apoštol superkorektnosti. Jeho úřad od ledna posílá dopisy s označením Madame úplně všem příslušnicím Evina rodu (zatímco Adamové jsou samozřejmě zváni Monsieur).
Lidem ve městě je to prý víceméně jedno. Michel Bihan zkrátka měl ve volebním programu prosazování rovnoprávnosti mezi muži a ženami, tak to bere z gruntu – co se dá dělat.
Se svým nápadem ale není ve Francii ojedinělý: už pět let mají pouze Madames třeba v Rennes. Většina měst zůstává u tradičních oslovení. Už brzy však možná také přehodí výhybku.
Francouzské feministické spolky jako třeba Hlídací feny (Les Chiennes de Garde) totiž z oslovování udělaly velký problém a pořádají kvůli němu hlučné demonstrace (byť ne příliš navštěvované).
K zuřivosti pak „feny“ přivádí stále častější postoj mladých žen, které berou označení slečna jako lichotivé, zatímco paní jim symbolizuje stáří.
Francouzský tisk pak vše komentuje spíš ironicky: ženy podle něj v těchto časech tíží docela jiné věci, než aby jejich dcerky byly při pozvání k zápisu do školky titulovány Madame.
Jenže opravdové problémy se zdaleka tak lehce nevyřeší…
Více se múžete dočíst v celém článku Oslovení, to je věda. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.
